Jak už to tak bývá, tak mne k tomu, abych na sobě začal cíleně pracovat, motivovala situace, kdy jsem si uvědomil, že ve sportu nedosahuji takových výsledků, jakých bych chtěl a hlavně jakých bych mohl.

Protože se již řadu let věnuji tréninku ostatních, tak pro mne nebylo problém zvládnout vlastní trénink teoreticky. Daleko větším problémem však bylo nalézt na toto čas. Přes den jsem pracoval v kanceláři a večer vedl tréninky jiných lidí. Kdy jsem měl tedy trénovat sám sebe?

Jednoho dne při pročítání webu s motivačními příběhy - jako je prostezacni.cz - mně blesklo hlavou... a co cvičit ráno? A když ráno, tak úplně každé ráno. Začal jsem tedy každé ráno běhat, abych se dostal do dobré fyzické kondice. Jenže jsem měl čas jenom do 6:45. Dovedete si představit, jak asi vypadalo mé ráno, když před pátou hodinou zazvonil budík a já měl jít běhat.

Porádím Vám pár triků, jak se dokážete "donutit" i k něčemu takovému. Vymyslel jsem si řadu "sebeoklamávajících" vět, které jsem si ráno pro sebe říkal. Začínalo to: "jenom se obléknu"... a pokračovalo: "půjdu se podívat ven", "když už jsem tady, tak se aspoň projdu", "když už jdu, tak se kousek proběhnu"... "když už běžím, tak to doběhnu celé".

Když přišla zima a nedalo se cvičit venku, tak jsem se musel přesunout s tréninky do tělocvičny. V ten okamžik jsem ale narazil na další problém s motivací - jak se "přinutit" cvičit sám v prázdné tělocvičně? To byl můj druhý "aha" moment. Potřebuji cvičit s někým. Domluvili jsme se tedy s kamarádem a trenérským kolegou Milanem z našeho klubu Karate Lions Pardubice - www.karate-lions.cz.

Že to byl výborný nápad, jsme se oba přesvědčili vždy v okamžiku, kdy se jednomu nechtělo a druhému ano. Ten unavenější se pak při tréninku "vezl". Občas se samozřejmně stalo, že se nechtělo ani jednomu - to byla potom buď otázka vůle a nebo byl protahovací a regenerační trénink.

Zajímavé bylo, že jsem si na ranní cvičení natolik zvyknul, že pokud jsem z nějakého důvodu vynechal více než den, tak jsem začal mít pocit, že mi "něco chybí". A tak cvičíme pořád. Změna životního režimu mně postupně dovedla i k úpravě stravy, psychologické přípravě a např. i redukci tělesného tuku o 10 kg.

A co se začalo poté dít s naší formou a výkonností? Vyrazili jsme na testovací krajský turnaj. Oba jsme vyhráli svoji váhovou kategorii a probojovali se proti sobě do finále v kategorii bez rozdílu hmotnosti - v ten okamžik nám došlo, že to funguje. A tak jsme přidali ještě odpolední/večerní tréninky.

Další na řadě bylo mistrovství republiky, kde jsme oba hladce vyhráli svoji váhovou kategorii a v kategorii družstev obsadili také 1. místo. Vyrazili jsme na Mistrovství Evropy, kde to sice neskončilo medailovým úspěchem, ale tak nějak jsme na sobě cítili, že forma jde pořád nahoru a "težkých" soupeřu postupně ubývá.

To že má ranní cvičení každý den smysl se nám potvrdilo na Mistrovství světa. Forma i pocit z výkonů byly výborné. Já i Milan jsme každý ve své váhové kategorii obsadili skvělá 3. místa, která jsme nakonec doplnili ještě o 3. místo v kategori družstev.

Jednu věc jsem se při tom celém naučil, že pukud si jdete za svým cílem a opravdu pravidelně se nečemu, co vás baví, začnete věnovat, tak dříve nebo později dosáhnete výsledku, který Vás možná i překvapí. "Těžko totiž porazit někoho, kdo se nikdy nevzdává."

Pokud budete chtít při tréninku nebo  na své cestě k úspěchu ve sportu nebo i v jiném oboru poradit, tak mrkněte na můj blog www.ondrejcharvat.cz

PS: Nenechte se v průběhu odradit lidmi kolem, kteří se určitě objeví s dotazy typu: "A stojí ti to za to?", "Co z toho vlastně máš?", "Kolik z toho máš peněz?" ... Je totiž důležité, že to co děláte, naplňuje a baví Vás... ostatní časem pochopí.