Na počátku všeho stála PHO BO, tradiční vietnamská polévka, společně s touhou jednoho obzvláště mlsného člověka, který se prostě rozhodl, že ji uvaří. Kdo už měl tu možnost a tento pokrm ochutnal, tak ví, že se nejedná o vývar z kostky s „tradičními nudlemi od babičky“ ze supermarketu, nýbrž o poctivý a pracný vývar z morkových kostí, dochucený v české kuchyni ne úplně tradičním kořením, jako je badyán, kardamon nebo koriandrové semínko. Jako doplňující ingredience se mimo jiné používají čerstvý koriandr, thajská bazalka (hung que), vietnamské byliny (NGO gai) nebo mungo výhonky, zkrátka věci, které v sámošce člověk po troškách nekoupí. V ten moment řekl si ten mladý mlsoun: „Uvařím. Porci, dvě sním, ale stejně mě toho kastrol zbude. Moc se mi nechce jíst celý týden „Asii“, zvát domů nikoho zrovna taky nechci, to bych musel uklízet a vyhodit to je škoda. Nedalo by se to někam dát, někam „šérnout“?“ A nápad byl na světě.

V dnešní době plné foodblogerů, foodstylistů, ale hlavně pak gastronomických pořadů od sympaťáků a sympaťaček z veřejnoprávní televize, přes největšího šéfa a domácí kuchtíky na soukromých programech, až po dabované zahraniční kulinářské star na placených kanálech platí víc než kdy dřív, že co Čech, to šéfkuchař a gurmán. V době, kdy se to bezbranné dítě v podobě ekonomického sektoru sdílené ekonomiky, začíná stávat plnohodnotným členem společnosti, který učí lidi neplýtvat a také pochopit to, že člověk může „vydělat“ i na tom, že tolik neprodělá, tak přesně v téhle době je ten správný čas na to, do toho praštit a za minimum práce vydělat pořádný balík. Čas prostě začít.

Tohle přesně jsme si řekli před necelým rokem. Pivo dalo pivo a my se rozhodli, že prostě začneme. Na začínání je krásné, ale zároveň kruté to, že člověk vidí a dělá vše tak, jak by vidět a dělat chtěl a ne jak by to dělat měl. V první fázi projektu jsme řešili „triviální“ věci typu, kdo nám dá těch pár stovek tisíc na mobilní aplikaci, na které to bude celé fungovat, nebo jak si pak budeme rozdělovat ty hromady peněz, které nám to určitě vydělá. Bohudík, každý jednou chtě nechtě vystřízliví a to se stalo i nám. Po několikaměsíční kocovině jsme se rozhodli začít znovu a trošku jinak.

Dnes se snažíme myslet globálně a jednat lokálně. Vaříme, jíme a mluvíme. Mluvíme s lidmi z našeho blízkého i vzdálenějšího okolí, ptáme se jich na konkrétní potřeby a přání ohledně sdílení jídla, respektive sdílení nákladů na jídlo, ptáme se jich, jak jim chutnalo. Posloucháme pochvaly, rady, ale i posměšky a jiné kritiky, řešíme každodenní situace. Řešíme daňovou problematiku, hygienické normy, zjišťujeme, jak velký je potravinový odpad domácností nebo například to, že v České republice činí výdaje na nákup potravin v průměru
17% celkových výdajů každého z nás.

Prostě jsme se naučili, že je dort třeba nejdříve upéct a až potom se může krájet, obráceně to prostě nefunguje. Jinak řečeno, je důležité začít, ale ještě důležitější pokračovat a nepřeskakovat. A světe div se, ono je to tak i zábavnější.

Šlapem dál na www.befoodo.com a www.facebook.com/befoodo , tak jestli chcete, pojďte s námi a uděláme si společně ten život dobřejší ☺.

Jo a nebojte, tu appku máme v šuplíku…

 Dort je třeba nejdříve upéct 
 a až potom se může krájet. 

Jan Vetýška_21. 3. 2017